Říkali, že už nepojede.
Říkali, že už je velká.
Říkali, že dovolená na kole už je pro ni nudná a tupá.
A ona to všechno zbořila a jela. Zaplať pánbůh, zase jela.
Původně jsem ji chtěl vzít do Anglie, ale na poslední chvíli jsem plán změnil. Anglie se jevila jako chudá příbuzná proti jedné z nejkrásnějších cyklostezek světa – podél řeky La Loire.
Prostě stará dobrá Francie, s dechberoucím počtem hradů a zámků podél řeky, fajn jídlo, fajn pití a francouzský odér dokonalého života jako bonus.
Nemohl jsem ale tušit, že počasí nám udělá z těch osmi set kilometrů takřka peklo na zemi. Že to bude takřka jízda na hraně a že si budu každý den šeptat, že zabíjím si vlastní dítě v přímém přenosu. Teploty dosahovaly první týden 44 stupňů a nebýt ledu v PET flaškách a itineráře. který naprosto opomíjel místní krásy nýbrž vyhledával zdroje vody ku koupání. Byl to očistec. Prostě fuj!
Ale zvládla to a nakonec z toho byla po večerech kopa srandy, kopa zmrzlin a fůra jídla….
Jsem ti za to Amálko moc a moc vděčnej. Jsi moje největší borka!
























