Share this post on:
Ahoooj!
Tyhle dva dny byly plné zážitků… některé byly krásné, některé trapné a některé doslova skončily na zemi.
Hned po ránu jsme projížděli nádhernými vinicemi. .Jenže moje pohoda skončila ve chvíli, kdy mi spadl nanuk na nové bílé tričko😈. Ano… jediné bílé tričko a můj jediný nanuk, který mně měl alespoň trošku pomoc před tím horkem, ale asi to nevydržel a skoncoval se životem. Takže jsem jela od rána špinavá jako prase🐷. Potom jsme dorazili na zámek Chambord. A teda… wow. To není zámek, to je dům mých snů. Upřímně bych se tam klidně nastěhovala. Kdyby náhodou někdo věděl, jestli je na prodej, beru ho. Navíc k tomu zámku patří obrovskej les kterej byl plnej divokých prasat. A tata říkal at mam radší připravenej nůž, protože mají malý prasátka a jsou zuřivý. A já se teda ptala táty jestli mám do toho prasete bodat a on řikal: né ty blbe, jenom mu ten nuž ukaž…hahaha🙈.
Večer jsme zašli v kempu do takového baru/restaurace. Dala jsem si hranolky, které byly v plastové misce, ale jedla jsem je normálně vidličkou. Po dojedení jsem se rozhodla být slušný člověk a vrátit příbor pánovi do okýnka. Jenže pán absolutně nechápal, co po něm chci. Tak jsem zapojila ve Francii svou skvělou němčinu a sebevědomě řekla:
„Alles Gute, das Geschirr ist gespült.“
V tu chvíli jsem měla pocit, že jsem zachránila naši komunikaci a že pán to pochopí protože každý francouz umí německy:) Až později jsem zjistila, že jsem mu vlastně řekla:
„Všechno nejlepší k narozeninám, nádobí je umyté.“
Já jsem přitom chtěla říct něco jako: „Vracím vše v pořádku, můžete si vzít ten příbor a umýt ho.“ Takže jestli měl ten pán narozeniny, není zač. Jestli ne… tak si o mně asi myslí svoje😅😂.
A taky nás v noci probudil déšť. Po těch vedrech docela příjemná změna a díky tomu ráno přišel historický okamžik. Poprvé za celý výlet nebylo vedro! Dokonce jsem si oblékla mikinu. Vydržela na mně asi pět minut, ale i tak se to počítá.
Cestou jsme narazili na krásný trh, kde jsme nakoupili něco dobrého k jídlu. Jenže nad námi se začaly stahovat černé mraky a blížila se pořádná bouřka. Naštěstí jsme stihli utéct do hospody.
A tam přišel asi největší trapas dne.
Táta u vedlejšího stolu uviděl paní, která jedla wafli s Nutellou. Chtěl servírce naznačit, že bychom si dali úplně tu stejnou. Tak ukázal na paní… pak na její wafli… a nakonec na nás. Jenže servírka to pochopila úplně jinak. Myslela si, že chceme té paní tu wafli zaplatit🤷🏻‍♀️. A nám vubec nedošlo, proč ta paní při odchodu řekla tátovi Děkuju:):)🙈
Táta na to přišel až ve chvíli, kdy donesla účet. Chvíli jsme na sebe jen koukali a snažili se pochopit, co se vlastně stalo. Upřímně… kdybych byla ta paní, asi bych si taky říkala, že jsem právě potkala nejlepší, ale zároveň nejdivočejší lidi ve Francii. 😂 Odpoledne jsme ještě projeli krásným městem Orleáns kde se narodila Johanka z Arku co ji upálili jako Husa a až pak z ní udělali svatou, což je prý normální a den jsme zakončili v kempu kebabem, takže dejme tomu, že všechno dobře dopadlo. Kilometry přibývají, trapasy taky a mám pocit, že jestli to takhle půjde dál, budu mít po návratu materiál na knížku, kterou plánuji, už hodně dlouho❤️❤️❤️
Avatar Pavel Kadlíček

Author: Pavel Kadlíček