Konečně jsem si uvědomil, co že je tu jiného než doma! Všechno tu voní. Neskutečně. Ne že by to v mé domovině nevonělo, ale když, tak jen půl roku.. A sníh nevoní. Tady to asi voní furt. Některé keře voní tak omamně, že to až praští přes rozdovaděnou tlamu. Některé voní dokonce kořením, že mám chuť koupit chleba a skočit s nim do chraští, něco voní sladce, něco trpce.. A dnes sem poprvé cítil kyselou vůni. Čichal sem ke všemu a pak zjistil, že jsem to já. Mám svou vůni rád. I mouchy ji milují. Není tu bohužel nikde řeka, tudíž musím u studánek podél cest nabírat vodu do misky a na hambato se umývat a šamponovat. Je to delikatní pohled, samotnému je mi z toho mdlo. No můj smrad překonal lepší zážitek. Na cestě od nikud nikam a jak jinak než do kopce – uviděl sem cyklistu s brašnami jak čucí do mapy. Přiletěl sem k němu jako k bratrovi a povídám “salute”..a on místo pozdravuj říká “já vás znám pane Kadlíček, četl jsem všechny vaše příběhy a jsem Franta z Kojetina. Odtrhl jsem se od cyklocestovky a jedu sám, ale všichni z cestovky vědí, že jste tu a doufají, že na vás narazí..” No není tohle haluz? Jsem jako Ďuro Jánošík.. Budu muset dbát více na hygienu, když po mně jde cestovka… bůh ví, odkud mužou vyletět:).. ačkoliv, jestli je potkám tak jedině do kopce, nebo z kopce 🙂
