Den numero 4

Jak předpověď slíbila, tak předpověď dodržela! Chcalo a chcalo a chcalo!

Vydržel jsem do půl desáté a pak nekompromisně nasadil pláštěnku a vyrazil. Bez jídla i vody, tedy hladovy a žíznivý – toť překlad.

Lesy České Kanady nenabízely žádný supermarket ani market a situace zdála se být kritická. Když pojednou se z lesa vyloupla bizoní farma jakou svět neviděl. Měli navíc v dešti otevřeno jen a jen pro mne. Nejlacinějším flákem na listu byl burger jak jinak, než z chudáka bizona – za 250. Musím ale doznat, že absolutně nelituji. Požírat báječné maso s výhledem na stádo bizonů…Prostě sem se na chvíli vžil do role Rudého Oka přemýšlejíc, ze které strany bude nejlepší stádo napadnout, aby mohla Rybana cpát bizoninu do konzerv.

S plným žaludkem se mi lépe v lesích hledala vysněná kamenná skulptura s poetickým názvem Ďáblova prdel. Nebýt poledne – přespal bych tam. Strávit noc u Ďáblovy prdele znělo roztomile. Navíc jsem nedaleko v lukách našel starý patník, rozdělující Moravu a Čechy, což trochu zavánělo cimrmanovským Jdu na sever…a už jdu na jih!

Za zmínku stojí i polorozpadlý zámek v Českém Rudolci, kam nějaký úchyl naimplementoval sochu smrtky stojící v okně, čímž zajisté přivodil infarkt dětem nedaleké školky…..a mně!

Jako cílovku dne byl zvolen pivovar Dalešice alias Postřížiny a jejich Májový ležák. Když mne číšnice viděla dorazit schváceno v zapadajícím slunci, odpověděla si nahlas “ jeden májový ležák? Asi jo…“ A pak mi přinesla asi to nejlepší pivo, co jsem pil za věky věků.

Vrásky na čele mi ale po hodině dělalo moje courání kolem Dalešické přehrady bez jediného místa na přespání. Když už jsem se smiřoval s nejhorším, vyloupla se přede mnou hospoda-nehospoda, jejiž majitel mi nabídl přespání venku na terase a navíc na mne hodil i polštář a peřinu. Dobří holubi prostě ještě nevymřeli!

 

 

One thought on “Den numero 4

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Webová stránka