Amelia in Österreich

No jasně že se to o mně ví, že nikdy s nikým nejezdím. Jsem samolibej smraďoch a do svýho komfortního „já“ nepouštím žádnýho hochštaplera.

A přesto se našel jeden svišť, kterej mi tu mojí komfortzónu v klidu zadupal do země. A musím uznat, že je to svišť nejsvišťovatější…a nejmilejší.

A vlastně se naplnil můj sen a já mohl předat kousek sebe někomu, kdo to – alespoň si myslím – hltal a lokal. Byly to čarovné čtyři dny, kdy jsem se moc nasmál a moc se bál a moc se tetelil. Ba i prdět ve stanu sem jí dovolil!

A byť nás počasí zradilo a do cíle jsme nedojeli, přesto to byla důležitější cesta než všechny předešlé.

Děkuju parťačko:-)

2 thoughts on “Amelia in Österreich

  1. Jako fotr od jedenáctiletý dcery nadšení a radost z tohohle zcela chápu.

    Tahle cesta je skutečně nejdůležitější a o tom to všechno je, protože lásku k dobrým věcem je třeba u dětí pěstovat co nejdřív!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Webová stránka