Dovětky ..

V cíli cesty, skládám v hlavě pár posledních střípků událostí, které mi přišly jako podivnost, tajemství, štěstí a osud a doplnily tak celou mozaiku..

Ortlieb brašna
Nevím proč se zrovna štěstěně přezdívá haluz, ale v tomhle případě to nebyla haluz ale rovnou strom. Pro tuto cestu jsem totiž po dlouhé době použil mimo jiné, brašny značky Ortlieb. A cyklo svět ví, že není nic lepšího. Já zvolil tyhle brašny z praktického důvodu, byť jsem měl v minulosti problém s jejich závěsným zařízením na nosič. Brašny si vedly po celou cestu skvěle a já nemohl říci popel, když tu najednou, v půli cesty z kopce slyším BENG a hned jsem vytušil. Závěs brašny se vytrhnul jako v minulosti a já věděl, že jsem v prdeli. Naštěstí jsem dojížděl do města Naryn a sehnal v něm náhražku šroubů k opravě. No v poklidu jsem z toho nebyl… A pak najednou, tři dny poté… Stoupal jsem ve výšce 4000metrů v území nikoho k Dzhukuu Ashuu. Tlačil sem kolo po náhorní travnaté plošině bez cesty a poslouchal muziku, když se přede mnou objevil nosič na kolo. Cože? Tady? Jedna jeho strana byla zlomená…, po chvilce civění jsem jej zahodil a tlačil dál… Po půl kilometru leželo přede mnou něco červeného, tak jsem k tomu zabočil a na zemi ležela skoro nová Ortlieb brašna. ORTLIEB BRAŠNA!! V ceně bratru 2000? Měl sem najednou náhradní brašnu i náhradní díly! Naprosto to nechápu! Chci znát příběh toho člověka, kterému se na to místě zlomil nosič a pak musel udělat to těžké rozhodnutí a seskládat dvě brašny do jedné a zbylou k mému nepochopení vyhodit. Ať si kdo si, budeš li ji potřebovat, máš jí u mně!

Směnárna na Osh Bazaru
Varovali mě před Osh Bazarem, jako semeništěm podvodů a černého trhu. Věřil sem si.. A když kupoval jsem si ručně šitou vestu na jednom ze stánků, abych byl doma na koncertech šik, chyběly mi prašule. A tak jsem potřeboval briskně vyměnit. A paní od vesty jen ukázala – támhle jsou směnárny. A já zapadl do první z nich. Jmenovala se U Saši a Saša byl v mžiku u mně
Dolary na SOM?
Jo…
Kolik?
50$
Vzal kalkulačku a ukázal mi sumu, kterou jsem věděl. 3500 SOM. Počítal a předložil hromádku…
Jako bývalý pašerák jsem hromádku přepočítal a udělal hromádky..
“ je tam jen 3300 a ne 3500…” vydrtil sem
“To není možný povídá”.. a převzal peníze zpět
Přesně v tomhle okamžiku přišel druhý a říká “problém??..”
“ měl sem dostat 3500 a dal mi o dvě stě míň…”
A v tom mi onen první vrací moji hromádku a podává mi dvě stě navíc.
“ moje chyba, omlouvám se…a všichni si navzájem potřeseme rukama…
A tak by to mohlo skončit.., no bohužel sem došel zaplatit vysněnou vestu a zjistil, že mám o 1500 méně a všechny buňky v těle se zhroutily. Bylo to jednoduché jako facka.
A tak jsem plny vzteku vyšel zpět na ulici a Saša sedě s fůrou dalších na pangejtu a hned mě poznal. Sice mi zastoupili cestu, ale já v návalu zlosti prošel a podal mu ruku
“dobrá práce. Rychlá a čistá…” Saša mi suše sdělil ať vypadnu, tři další mě odvedli bokem… a já stáhnul krovky a přijal pravidla.
Přišel sem tak během chvilky o pouhých cca 500 korun, tudíž to byla velmi laciná lekce, která mne poznamená naštěstí v opatrnosti navěky. No to co mě štve na celé věci nejvíc je stav, že mi tenhle exot podá ruku na znamení omluvy ve chvíli, kdy mě vyžral zevnitř.

David& Michael+Samuel
Přijeli v noci, dopíjel jsem na hostelu pod přístřeškem pivo a byl sem rád, že přijeli další cyklisti. A Italové navíc. Když totiž člověk potká na cestě Itala, je to, jako by potkal cirkus a muzikál v jednom. Mluví nahlas, rozhazují rukama a vaří si skvělou kávu. Prostě je má člověk na cestě rád. Byli dva, ale s informací, že ještě tři další přijedou v noci taxíkem. Můj pokoj měl tedy prasknout ve švech.
Ráno jsme se potkali na dvorku u kávy a vykládali a rukama rozhazovali a cmrndali ono kafé, přesně jak sem tušil… A já mezi řečí obdivoval jejich masivní dvojkolo s vědomím, že vydá-li se někdo na cestu do světa na dvojkole, je té měř jistota, že mu v případě nouze nikdo s tímhle monstrem nepomůže. No byla to jejich volba a já jí nechal levitovat… Když se pojednou otevřely dveře od pokoje a poslední chybějící do počtu zvolal “Bon Giorno…už je café”?? A já oněměl… Sakra, on nemá oči…. on je slepý… a nahlas jsem polknul…
David přišel o zrak v devíti letech, ale nebránilo mu to v tom, aby dodělal univerzitu v Bologni. Rozhodl se navíc, že se chce zúčastnit summitu pro nevidomé v Pekingu a že by to zvládnul na kole, ať je to víc zábavnější. Na takovouhle šlamastiku musíte mít kamarády – a David má asi štěstí. Od Říma s ním valí na dvojkole Michael a v Teheránu se přidal Samuel. Odstartovali v březnu a teď tu sedí, pijí kafe a řehtají se všemu…
“Odkud si Pavle…´ povídá David..
“ z Česka Davide..” odvětím zavazujíce mu boty..
“…ooo Prága, tam je prý krásně, tam bych se chtěl podívat…” a začal se smát “slepí by neměli používat slovo podívat…” a řehtal se na celé kolo..”Hej Samuel, pojedeme i do Prágy??”….”jasně že pojedeme i do Prágy Davide, jsou tam super holky ..” odvětil Samuel …
Užíval jsem si téhle, ve výsledku smutné scenérie celé tři dny a fascinovalo mě to spojení, přátelství a síla. Moje cesty jsou pouhým sranečkem na písku, proti kuráži těchhle kluků.
A tak se zrovna dívám, kterak David sedí na lavičce a má v uších sluchátka a kluci vždycky přijdou a prdnou mu u hlavy za obrovského řehotu David kupodivu naprosto přesně rozezná, který z nich to byl podle smradu a z které strany to šlo.. Jak vidno, čas je propojil ve všech ohledech. Jejich putování můžete sledovat na Faceboku, když zadáte: I to eye

Vlci
´” …a vlků se nebojíš?”… jedna z nejčastějších otázek čabanů v horách poté, co se dozvěděli, že budu spát venku. “Vlků? Jakých vlků…” snažil jsem se zahnat udivený výraz a zároveň jejich otázku považoval za popíchnutí k pozvání domů a pár penězům za anti-vlkové přespání.
Vytěsnil sem tuhle věc z hlavy, když se to všechno vrátilo v noci v parku Ala Archa. Byla jedna ráno a můj oheň dohasínal. Zima už mi vlezla úplně všude a tma byla nejčernější z černých…Když se najednou prohnalo nocí
“ aúúúú….” a já měl co dělat, abych si uchoval čisté slipy. Je to tady. Člověk zná tyhle věci z televize, když žere chipsy a dopíjí pivo a jde do ledničky pro druhé… A najednou to byla holá realita a lednička byla všude kolem a chips jsem mohl být já. Naštěstí po pár minutách vše skončilo a já si vybavil scénu z filmu, kde se říkalo, že bez odpovědi smečky vlk neútočí..Smečka pravděpodobně někde dojídala berana nebo šašlik a tak neměla čas.. čímž od srdce zástupcům smečky děkuju

https://www.inform.kz/en/wolf-attacked-child-in-kyrgyzstan-village_a2968529?fbclid=IwAR3eOJGgjE1SZosWETISzW6R_-5PpASZweVORX-wxLcC6hVRFds-SF3U5AQ

 

2 thoughts on “Dovětky ..

  1. A tu vestu máš? Nebo ti ji kus ustřihli? My se ti na tu echt loupež století seskládáme. Když dá každý pětku, za rok ti obolus moc rádi věnujeme! :-)

  2. Ok a já to prepocitam… Uz vím jak na to 😄

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Webová stránka