KarwendelBike – Tag4

Ranní koupel již byla nezbytná, neboť se na mě lepily za jízdy střevlíci. Zabořil jsem nahaté tělo do ledovcové vody a drhnul se malým tekutým mýdlem ukradeným na hotelu XY. Pocit ranni svežesti a čistoty mi vydržel až do objednáni si kafe v útulné hospodě údolí Eng. Starý pán mi šel kafe uvařit a pak si řekl o skoro čtyři eura. To, že podobný kafe vařila moje babina, je věc vzpomínková, ale nepochopil sem, proč zrovna já musel doplácet na to, že mu nechodí lidi a že celej den tak čumí sám do skalniho masivu.

   Jediným pozitivem je to, že si mohl řict těch euro třeba devět, nebo patnáct.      Vlastně jsem to ještě vyhrál
Vystartoval jsem tedy finančně chudší na těžký výstup a zároveň pokus, zdolat Karwandelspitze a dostat se tak zpět na německou stranu. Cesta se tahla jako sopel, dve povídky od Cimrmana padly uz v půli cesty a já se citil byt notně osamocený až vystrašený. Ještě vice to na mne padlo pod celým skalním masivem, kdy šotolina zmizela a dal pokračoval pouhý trail. Po hodině tlačení přišlo první sněhové pole. Jelikož v něm nebylo jediné známky po lidských haksnách, či stopách kola-mohlo mi to dojit. Vzdálenost pouhých třista výškových k vrcholu mne ale nutila pokoušet. A tak jsem kolo tlačil mimo cesty a věřil, že dál bude cesta průchodná. Věřil jsem jen intuici, GPS a zkušenostem nasbíraných na rodné Hané. No a  pak dorazil jsem na misto, kde snih zcela ukončil jakékoliv snaženi.

  Těsně pod vrcholem!

.. Rozum ale  zavelel a já otočil řídítka a povolil opratě. Za necelou hodinu jsem byl dole a dal si ve stejné hospodě u hamounského dědy pivo. To, včetně jeho ceny, mi pravděpodobně zatemnilo mysl, neboť jsem našel o pár kilometru cestu přes vrchol, jež se jevila jako snazší .Mohl jsem zůstat v poklidu na asfaltu a rekreačně čmuchat objizdnou trasu. Přesto jsem vyrazil znovu, neboť dvakrát stejnou chybu přeci nedělám.

  Po dvou hodinach šlapání vzhůru se cesta najednou zlomila a padala ostře dolů! Jak sakra dolů, vždyť jsem teprve v půlce půlky?!… a pak mi to došlo. Tenhle trail padá dolů k řece a pak začne stoupani znovu! Kurva!! Jak jsem si toho nemohl všimnout na mapě! ? Vzit to zpět už ale nešlo. Letěl jsem dolů a viděl řeku po pravici na dohled, kdyz tu najednou strom přes cestu a za nim další a další,…celý les ležel jako sirky a všude pod tou masou dřeva byl snih. Kurva, lavina smetla les i cestu. Snažil jsem se najit jakoukoliv cestu, pěšinu ale uz to byl jen boj s časem. Usednul jsem na bobek, sežral v zoufalství tři krajíce chleba  s paštikou nazvanou Pekelníkovy tousty a chtě-nechtě, jsem se otočil a dal si to znovu nahoru a zpět. V hospodě u dědy uz jsem se na podvečer ani nestavoval, neboť bych dostal oceněni “ pičus, co stoupá nahoru i dolů pořád stejnou cestou “.Možná bych s tim mohl do televize, nebo kabaretu.

  Objel se sem tedy tuhle část pokorně po asfaltu a užival si lehkosti a poklidu cyklostezky. U jezera Walchenseem jsem našel útočiště před bouřkou a za bouchání kapek do celty sumíroval, že jsem v plánovaném konci cesty a že je čas otáčet na Mnichov. Tak sorry nohy moje,  za ten blbej dnešek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Webová stránka