Albacete – Alcouarejos

Odcházel jsem z hotelu jako poslední. Jak jinak? Úklidová služba nechala svůj vozík přede dveřmi na znamení “ už je čas, pane učiteli“ a ja jim v nestreženem okamžiku čmajznul z výbavy nový hajzlpapir. Toho není nikdy dost. Navíc jsem chtěl černošku prověřenou úklidem obejmout a sdělit ji, ze na úklid koupelny po mé očistě, ma těch čisticích prostředku žalostně málo.
Město neskutečně dychalo svěžím ránem a sluníčko tradičně ukusovalo oblohu. Po tomhle se mi bude styskat. Po blankytu, teple, uvolnenosti a maňana stylu. Tohle si člověk proste nenaordinuje v domácím prostředí. Muž u kávy mi s úsměvem vysvětlil, jak Španěl usuzuje, jestli je čas na jakoukoliv aktivitu. At už jít do práce, na promenadu, otevřít obchod nebo umýt auto…proste vystrčí ruku z okna a řekne “ ještě ne, nebo už jo“! No Není to svěží?! Jedine, čeho se to netýká, je fotbal. Fotbalu nediktuje počasi! Fotbal je fotbal a La Liga je jen jedna!
Odjížděl jsem z města šotolinovou cestou, značenou jako cyklostezka az do města Valdeganga. Cesta celou dobu nudně kopírovala kanál, který jsem si vysnil jako super místo na koupačku, ovšem výsledek byl tristní. Slyšel sem dokonce divoké kačeny, kterak říkají “ kurva to je smradlavej bordel“…a to už je napovaženou. Prijížděl jsem do Valdegangy zamračeny, neboť mam momentálně v uších četbu Kladivo na čarodějnice a ten příběh je natolik syrový, ze člověku tečou sliny zuřivosti. Tím víc, kdyz se to všechno mele v rodném kraji. Zkurvena doba a zkurveni kacíři, holota, žebrota a smrad! Raději majznu do uši Cimrmana. A tak jsem proplouval Valdegangou a zbystřil jsem! Fiesta! Všude výzdoba, fůra stánku a kejklat, ovšem vše zavřeno, pouze před kostelem horda lidi a v hospodách na namestičku jako o brazilském karnevale. Dal jsem si pivo a řikal si “ co te nema brachu, je pondělí, tohle je dojezd z víkendu, jen se musí uklidit…“ A než sem sám sobě přikyvnul, dveře kostela se otevřely a ja prožíval znovu již jednou prožité-průvod svaté patronky! Hudba hrála, lidi zpívali, patronka se
kymácela a slunce žhavilo. A pak, kdyz patronku zaparkovali zpátky do kostelní garáže, začala repete pařba. A ja jen tak seděl a užíval si toho, jak mi trhovci z Maroka donesli jídlo a věnovali mi dvě eura ze své kasičky(vypadam asi fakt blbě ) a ja pomyslel na opětovné shlédnutí zápasů hommo versus býk, které se konaly v místní aréně v podvečer, ale kolemjdoucí mi říkali ze je to kruťarna a ze to nesnáší. Kdybych udělal průzkum, tak sto ze sta by udělilo těm zvířatům milost a readeji by v te aréně sledovali zapas ženských v bahně. No vida, stejně tam ale bude plno a ten býk stejně padne a přijde po smrti stejně potupně uši. Jako Kladivo na čarodějnice
. A tak sem raději odjel. Nádherný kaňon řeky Junchar mne vede kotlinou plnou paprik a rajčat a melounů a všeho. Mam před sebou poslední týden a do zimního se mi fakt moc nechce.

2 thoughts on “Albacete – Alcouarejos

  1. Neplacej blbosti! Jak nechce,nechce! U krbu je taky dobre s vinkem a nebo s Gambacem.. tak delej. Prestan kecat a pohni za nama dom..

  2. Hello Pavel,

    This is Juan Pablo. I loved your face in front of the communist sign display. Also enjoyed a lot chatting with you in Valdeganga!

    Have fun,
    JP

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Webová stránka