Dlouhé cesty

Den šestý

Tohle už jsou ty dojezdové rána a dojezdové dny. Byla to pořád ještě štreka a hlavně fůra kopců, ale ne tolik, abych nevěděl, že budu na podvečer doma. Stál jsme na náměstí v Černé Hoře, pojídal hermelín a snažil se najít si cestu domů, kterou bych neznal. Ozzyho už vystřídala severská kriminálka a já započal […]

Den pátý

Milanův MotoHostel alias Doupě mělo k dokonalosti laděné pokoje. Dvoupatrové postele pro ostré chlapíky, adekvátní dekorace a hlavně HLAVNĚ pokoje bez oken. Tudíž absolutní ticho a tma. Vražedná kombinace, kterou nabízí snad jedině  francouzská síť hotelů F1, kde se mi mnohokrát stalo, že lapal sem ráno po vypínači a zděšeně pak zjistil, že dospal sem […]

Den čtvrtý

Ráno nebylo po sličné krasavici ani stopy. Bylo to na ni možná ještě příliš brzy, když drhl sem svoje zuby a balil pelech. Bylo prosluněné ráno, vzduch voněl po dešti  a krajina čarovala. Blížil se jeden z milníků cesty – vrchol Blaník. Nechtěně sem si popletl, že onen kultovní kopec je součástí městečka Votice, ale […]

Den třetí

A pršelo v noci a pršelo. A na mně ne a na mně ne. Tulil sem sám sebe ve spacáčku a kdyby neržal hřebec na protější louce, asi bych se tulil do nekonečna. Počasí zrovna neservírovalo na svatostánek, ale já byl přesvědčený, že mě nic nerozhodí a že do toho vlítnu po hlavě. Moje buzola […]

Den druhý

Probudit se v osadě Kosí potok bylo za odměnu a přál bych to každému. Sice mi zuby drkotaly z chladného rána, ale to kafe a poklid hřálo na duši i zadku. Bylo nutné v rámci pokračování brodit řeku Mži na několika místech, ale bylo to spíše plusové pro rychlejší probuzení. Cíl pro slunné ráno byl […]

Den první

Políbil jsem ženu a dceru v přesném pořadí. A vyrazil poté z Olomouce prázdným vlakem směr Praha. Nebylo nutné nic řešit, nic rezervovat, nic plánovat. Plány a rezervace v době temna neexistují. Zahalený průvodčí mi ve vlaku sdělil, že mi za prvé již neplatí moje slevová karta a za druhé, že existuje možnost přirozeného doplatku, […]